V roli pečujícího se může ocitnout každý z nás. Pro spoustu lidí ve věku 45 – 65 let je péče každodenní realita. A pokud se staráte o své děti nebo vnoučata a zároveň o své rodiče nebo prarodiče, jste zástupcem sendvičové generace, které se dlouhodobě věnuje Lenka Špaková. Své profesní zkušenosti promítá do seminářů a workshopů a my jsme si s ní povídali o tom, co pečující nejčastěji trápí, kde mohou hledat podporu a proč se nemají bát říct si o pomoc.
Lenko, přiblížíte nám, prosím, pojem sendvičová generace?
Termín sendvičová generace označuje ty, kteří mají děti a současně pečují o své stárnoucí příbuzné, nejčastěji o své rodiče anebo rodiče partnera či partnerky. Setkáváme se také s pojmem sendvičový senior, kterým je osoba, která je sama v seniorském věku (nebo na jeho hranici), pečuje o své nemohoucí rodiče a zároveň vypomáhá rodině svých dospělých dětí s hlídáním vnoučat. Samotná podoba péče může nabývat mnoha podob a skloubit ji s výchovu dětí, zaměstnáním, osobním a partnerským životem bývá pro sendvičovou generaci výzva, která může přinášet řadu problémů.
S jakými potížemi se na vás pečující nejčastěji obracejí?
Za ta léta, co se sendvičové generaci věnuji, jsem slyšela mnoho příběhů. Byla v nich spousta obtíží, ale zároveň lásky k těm nejbližším. Pečující často řeší nedostatek času – na sebe, na svou rodinu, přátele a koníčky. Jsou vyčerpaní, přetížení, bojí se budoucnosti, zhoršení zdravotního stavu blízkého, ale také toho, že sami onemocní. Trápí je pocity viny, že nedělají dost, nebo čelí výčitkám od širší rodiny, která ale pomoc často nenabízí. Potýkají se s nedostatkem informací, kde hledat podporu, a s tím, že služby, které by jejich blízký potřeboval, jsou nedostupné. Přidávají se i finanční problémy – zejména u žen, které kvůli péči odcházejí ze zaměstnání.
„Děkuji za Lenčinu podporu na webináři. Cítím, že potřebuji pomoc zvenčí, že se už potřebuji postarat o sebe v první řadě a pak fungovat dál. Strašně moc času zabere i hledání podpůrných služeb, všechny žádosti, to je jak další práce. Děkuji, že jsme od Lenky dostali tolik přehledně zpracovaných informací.” Jitka, 58 let
Jak moc běžná je tato situace mezi ženami?
Zcela běžná. Podle průzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2024 má zkušenost s péčí o jiného člověka až 2,5 milionu lidí. Typickým pečujícím je žena mezi 45 a 64 lety, nejčastěji pečující o rodiče nebo prarodiče. Mezi pečujícími jsou ale i muži, tvoří asi třetinu, ženy tuto roli nesou ovšem výrazně častěji. A mnoho z nich mívá problém se slaďováním práce, péče a osobního života. Nemalé procento pečujících muselo odejít ze zaměstnání nebo přestat podnikat, aby se mohli věnovat svým blízkým.
Co byste poradila ženě, která právě začíná pečovat o stárnoucího rodiče, ale zároveň nechce ohrozit svou práci a osobní život?
Rozdělte péči mezi více lidí – i drobná pomoc (např. nákupy nebo doprovod k lékaři) vám může ulevit. Zjistěte, jaké sociální služby můžete využít (např. pečovatelská služba, dovoz obědů, nebo domácí zdravotní péče). Kontaktujte některou z poraden pro pečující anebo organizaci poskytující sociální poradenství. Dozvíte se tam mimo jiné, na co máte vy nebo váš blízký nárok (příspěvky, zdravotní pomůcky apod.). Promluvte si se zaměstnavatelem o možnostech flexibilní formy úvazku, home office. A v neposlední řadě myslete také na sebe. Mně osobně pomáhá, když si všechno, jak se říká, hodím na papír. Uvědomím si tak často mnoho věcí, které na první pohled nevidím. Utřídím si myšlenky a zjistím, co potřebuji, co by mi pomohlo, a určím si priority.
Je zřejmé, že ta zátěž může být obrovská, a vyhoření tak není neobvyklým jevem. Jaké jsou první varovné signály a jak mu předcházet?
Nespavost, podrážděnost, únava, ztráta radosti z běžných věcí, ale také bolesti hlavy, zad, nechuť k jídlu… Varovných signálů je celá řada. Důležité je tyto signály neignorovat. A prevence? Snažit se snižovat hladinu stresu v našem životě. Určitě je dobré najít si čas na sebe, hýbat se, jít se projít. Budovat si kvalitní vztahy s druhými lidmi. Naučit se říkat ne, umět si zorganizovat práci a delegovat věci na druhé. A možná i poslouchat svou intuici a nejít, jak se říká, hlavou proti zdi. Být k sobě laskavý, nekritizovat se a nedávat si vysoké a nesplnitelné cíle. A pokud je potřeba, nebát se vyhledat odborníka.
Co říkáte ženám, které mají problém s tím si o pomoc vůbec říct?
Nejdříve je potřeba si přiznat, že mám problém a že není ostuda to nezvládat. A že žádost o pomoc neznamená, že jsem selhala. Pomoc je tu právě proto, abychom ji využili, když ji potřebujeme. Já vždy říkám, že přijmout pomoc je odvážné a říct si o ni je ještě odvážnější. Na seminářích, které vedu, se často potkají lidé, kteří jsou v podobné situaci. A skutečnost, že nejsou sami, je sama o sobě úlevná.
Na závěr – co Vás osobně motivuje toto téma dál otevírat a sdílet?
Myslím, že péče o naše blízké může být příležitost, jak zlepšovat vztahy v rodině. Uvědomit si, na čem opravdu záleží a jak k sobě vzájemně najít cestu. Ukazovat dospívajícím dětem i stárnoucím rodičům, že pomáhat ostatním je přirozené. Učit se vzájemné toleranci a pochopení. Zapojit děti odpovídajícím způsobem do péče a naopak podporovat stárnoucí rodiče v tom, aby dětem předávali své zkušenosti.
Kdysi mi jedna paní na semináři řekla, že se cítí jako mezi mlýnskými kameny a že je jí líto, jak si jednotlivé generace nerozumí. Jiná paní se mi v rámci rozhovoru svěřila, že se vnímá jako most mezi generacemi. A právě budování těchto mostů, tedy podpora sendvičové generace, sdílení témat, která se jí týkají a diskuze o nich je něco, co mi dává smysl.
Zajímá vás téma péče o stárnoucí rodiče? Přemýšlíte, jak to všechno zvládnout? Pusťte si webinář Stříbrné generace „Péče o stárnoucí rodiče“, který vede právě Lenka Špaková. Získejte cenné rady, inspiraci i podporu.
